Znáte to přátelé, je sobota dopoledne, po dlouhé době vysvitne sluníčko a kamarád vám zavolá zda nebude nějaká projížďka. No bude! Urychleně dodělat nejnutnější a hurá ven. Do toho mi volá Pepa, co dělám, že by zajel konzultovat dněpří mušky. Když slyšel o projížďce, posmutněl a zavěsil, aby po pěti minutách zavolal: "Jedu na XT solo, jestli sis myslel, že vy si budete jezdit a já budu mít ruce od šmíru, tak jsi na omylu!" Co dodat? Začalo to opravdu nevinně, zkoumali jsme neprobádané cesty a louky. Jednu takovou loužičku jsem silně podcenil. Najíždím na ní a doufám že led je pevný. Nebyl! Dněpřík se propadá ledem, sajda zůstává na ledu, na ní statečný kulometčík a já zbabělý řidič do půl stehen ve vodě volím ústup na břeh. Ohlížím se zpět, vidím umělý ostrůvek ze sajdy a na něm svého statečného kulometčíka. Následuje uvazování lan, vytvoření tažné flotily čtyřkolek a ledoborec Dněpr se dává do pohybu. Oživování Dněpra bylo vcelku napínavé - vylít přebytečnou vodu z válců, sání, karburátorů a dokonce i zapalování (tam natekla dírkou na kabely). No a jak víme - Dněpr šlápneš a jedeš. Po cestě domů jsme zdolali ještě dva brody. První neúspěšně. Nebyl sice tak hluboký jako loužička, ale i tak to bylo na Dněpříka příliš. Posledním asi 20cm jsme si spravili chuť před návratem domů. A závěr? S ohledem na vzdálenější účastníky brod s největší pravděpodobností do vyjížďky na Šumavském srazu nezařadím a dnes naplním heslo "Hodina jízdy = 10 hodin údržby" bo to musím dosušit a promazat, aby se mi Dněpřík do jara nerozpadl.

Jo a zkoumání brodů radši odložím na teplejší období

.
Malý záznam z této akce najdete zde:
http://www.youtube.com/watch?v=KkN2GXmnmgw
Jirka