od Dněprák » 26 bře 2011, 07:13
Dněpra jsem si koupil, jak už jsem psal v části Naše stroje k tomu, abych se mohl klidnou jízdou se ženou kochat krajinou. Takže jsem o pohonu sajdy vůbec neuvažoval. Potom se to nějak zvrtlo a začal jsem jezdit na srazy pořádané Pavlem Kučerou včetně těch zimních. A taky na zimní srazy pořádané Moto Country Clubem z Ústí nad Labem. Přesto, že jsem měl zdatného kulometčíka Cvokiho, hodně často se tlačilo. A když jsme ani na třetím Extrém srazu v prosinci loňského roku nepokořili stoupání v Českém Jiřetíně a potupně tlačili a tahali Dněpra nahoru, řekl jsem si a dost. A začal jsem hledat variantu jak mít sajdu poháněnou. Na to, abych prodal současného Dněpra nebylo ani pomyšlení, protože už jsem do něj( jako asi každý) vložil dost financí. A navíc už mi přirostl k srdci. Takže nejschůdnější mi přišlo udělat přestavbu ze Dněpra 11 na Dněpra 16. Přes internet jsem koupil kompletní podvozek poháněné sajdy a začala přestavba. Celkem to šlo bez problémů, akorát se musely převařit držáky uchycení sajdy na podlaze, protože celé uchycení se posunulo asi o 15 cm dozadu. A samozřejmě podlahu v těch místech vyztužit plechem 5mm. Jeden problém se objevil a to, že pravděpodobně je malinko vyhnutá vidlice a pokud se při montáži kola vkládá osa, musí se povolit dva šrouby, co drží diferenciál ve vidlici. Když se opět šrouby dotáhnou kolo se volně točí. Ale stejně se to musí vyřešit, protože tím někde vzniká nějaká tlak, nebo napětí.
Při první zkoušce na sněhu byly znát jasné výhody pohonu. Přesto, že tam není uzávěrka diferenciálu, pokud dochází k prokluzování kola motocyklu, stačí ho přibrzdit a vzápětí se roztočí kolo sajdy. Sajda totiž není brzděná.
Pokud prokluzuje kolo sajdy , pomohlo přenešení váhy směrem k sajdě. Pokud je člověk sám. Ale v extremních podmínkách, když je sněhu hodně jsem to ještě nezkoušel. Na Vstreče v Jihlavě jsem se ale přesvědčil, že pokud je v sajdě kulometčík, vůbec jsem nepociťoval absenci uzávěrky. Bohužel, jelo se pouze na blátě. Ani jednou jsme nemuseli tlačit. Ale jako hlavní klad zatím považuji to, že ve všech případech jel Dněpr tam kam jsem chtěl já. To znamená, že nás to netahalo na stranu sajdy ven z cesty. A zvednuté a vzápětí roztočené kolo sajdy a při dopadu poškození diferenciálu je samozřemě asi možné, ale během celé jízdy se nám to nestalo. Což neznamená, že se to stát nemůže. Z mé strany, pokud bych teď kupoval Dněpra, tak jednoznačne pohon sajdy, ať už s uzávěrkou nebo bez ní. A životnost diferenciálu, těžko předvídat. Uvidíme na dalších jízdách cestou, necestou, polem, nepolem, brodem a jinudy. Poslední problém, který musím vyřešit, je zlegalizovat a dostat pohon sajdy do techničáku. Ale to už je ve spolupráci s Pavlem Kučerou také řešeno. Na silnici, ani na STK by asi problém nebyl. Na silnici určitě ne, ale v případě nehody by se na to mohlo přijít a tím pádem by bylo na pozemní komunikaci provozováno neschválené vozidlo. A potom by mohla skočit pojišťovna.
Dněpra jsem si koupil, jak už jsem psal v části Naše stroje k tomu, abych se mohl klidnou jízdou se ženou kochat krajinou. Takže jsem o pohonu sajdy vůbec neuvažoval. Potom se to nějak zvrtlo a začal jsem jezdit na srazy pořádané Pavlem Kučerou včetně těch zimních. A taky na zimní srazy pořádané Moto Country Clubem z Ústí nad Labem. Přesto, že jsem měl zdatného kulometčíka Cvokiho, hodně často se tlačilo. A když jsme ani na třetím Extrém srazu v prosinci loňského roku nepokořili stoupání v Českém Jiřetíně a potupně tlačili a tahali Dněpra nahoru, řekl jsem si a dost. A začal jsem hledat variantu jak mít sajdu poháněnou. Na to, abych prodal současného Dněpra nebylo ani pomyšlení, protože už jsem do něj( jako asi každý) vložil dost financí. A navíc už mi přirostl k srdci. Takže nejschůdnější mi přišlo udělat přestavbu ze Dněpra 11 na Dněpra 16. Přes internet jsem koupil kompletní podvozek poháněné sajdy a začala přestavba. Celkem to šlo bez problémů, akorát se musely převařit držáky uchycení sajdy na podlaze, protože celé uchycení se posunulo asi o 15 cm dozadu. A samozřejmě podlahu v těch místech vyztužit plechem 5mm. Jeden problém se objevil a to, že pravděpodobně je malinko vyhnutá vidlice a pokud se při montáži kola vkládá osa, musí se povolit dva šrouby, co drží diferenciál ve vidlici. Když se opět šrouby dotáhnou kolo se volně točí. Ale stejně se to musí vyřešit, protože tím někde vzniká nějaká tlak, nebo napětí.
Při první zkoušce na sněhu byly znát jasné výhody pohonu. Přesto, že tam není uzávěrka diferenciálu, pokud dochází k prokluzování kola motocyklu, stačí ho přibrzdit a vzápětí se roztočí kolo sajdy. Sajda totiž není brzděná.
Pokud prokluzuje kolo sajdy , pomohlo přenešení váhy směrem k sajdě. Pokud je člověk sám. Ale v extremních podmínkách, když je sněhu hodně jsem to ještě nezkoušel. Na Vstreče v Jihlavě jsem se ale přesvědčil, že pokud je v sajdě kulometčík, vůbec jsem nepociťoval absenci uzávěrky. Bohužel, jelo se pouze na blátě. Ani jednou jsme nemuseli tlačit. Ale jako hlavní klad zatím považuji to, že ve všech případech jel Dněpr tam kam jsem chtěl já. To znamená, že nás to netahalo na stranu sajdy ven z cesty. A zvednuté a vzápětí roztočené kolo sajdy a při dopadu poškození diferenciálu je samozřemě asi možné, ale během celé jízdy se nám to nestalo. Což neznamená, že se to stát nemůže. Z mé strany, pokud bych teď kupoval Dněpra, tak jednoznačne pohon sajdy, ať už s uzávěrkou nebo bez ní. A životnost diferenciálu, těžko předvídat. Uvidíme na dalších jízdách cestou, necestou, polem, nepolem, brodem a jinudy. Poslední problém, který musím vyřešit, je zlegalizovat a dostat pohon sajdy do techničáku. Ale to už je ve spolupráci s Pavlem Kučerou také řešeno. Na silnici, ani na STK by asi problém nebyl. Na silnici určitě ne, ale v případě nehody by se na to mohlo přijít a tím pádem by bylo na pozemní komunikaci provozováno neschválené vozidlo. A potom by mohla skočit pojišťovna.