Nějak se mi nedaří, aby se příspěvek zobrazil tak aby to bylo správně. Už jsem se snažil to opravit, ale nedaří se. Takže to budu muset celé přepsat nově.
Teď jsem zjistil, že v tabletu se to zobrazuje správně. Tak nevím, jestli je to špatně pouze v mém počítači.
Letos jsem se poprvé zúčastnil srazu motocyklů v Řásné.
Chystal jsem se na něj již několikrát a nyní to vyšlo. Je to trochu jiný sraz, než ty srazy na které pravidelně jezdíme.
Tyto informace zde uvádím se souhlasem Ládi Kudrny, který je vlastně tím prvním kdo s těmito srazy začal.
Začátky tohoto srazu sahají do dávné historie.Konkrétně do roku 1986, kde se na jedné motoburze potkalo několik příznivců M-72. A tam napadlo Láďu Kudrnu a Karla Prchala zorganizovat setkání emkařů.
První takový pokus o setkání měl být v roce 1987 v Mohelnici , kde se setkávali majitelé vojenských
vozidel. A tam, že vyhledají nějaké ty majitele a budou se setkávat. Ale tato akce v Mohelnici nebyla povolena a tím pádem k žádnému setkání nedošlo.
Pokus se nezdařil a byl označen jako 0 - nultý sraz M - 72. Byl rozhodnuto o jiném postupu, kde již
Láďa pokračoval sám.
Zvolil cestu a taktiku takzvaně náhodného setkávání.
Vzhledem k tomu, že v této době ještě internet a tím pádem ani další dnešní vymoženosti jak něco
sdělit neexistovaly, musel Láďa na to jít jinak.
V časopise Svět motorů zveřejnil dva inzeráty s pozváním na setkání majitelů motocyklů M - 72. Na
tyto inzeráty reagovalo 31 lidí.
V této době se Láďovi ozval kamarád z Řásné, že našel lepší místo na sraz. Původní místo bylo
plánováno ve sportovním areálu v Řásné. Nové místo bylo taky v Řásné a to v kempu Velkopařezitý,
kde byl vedoucím pan Bulant.
Kemp v té době patřil Svazarmu. Akce byla povolena okresní komisí v Jihlavě a začala se psát historie Klubových srazů v Řásné.
Na první sraz v květnu 1988 přijelo 13 motocyklů a asi 24 osob. Společná vyjížďka byla poměrně
krátká. Do Telče a na Roštejn. A protože všichni byli spokojeni, bylo dohodnuto, že v příštím roce
sraz zopakují.
Vzhledem k tomu, že se tyto srazy konaly jako klubové akce se zaměřením na bojové motocykly,
nebyly na veřejnosti moc prezentovány a tím se také účast pohybovala mezi 30 - 50 osobami.
Noví účastníci většinou byli pozváni některým ze stálých účastníků.
V roce 1992 se zrodila myšlenka založit ilegální I.klub bojových motocyklů M - 72. Po určitém čase
došlo ke změně názvu na Boxer motor klub M - 72.
Kromě těchto srazů se v Řásné konají také zimní srazy, které organizuje Míla Wohlmuth s manželkou
Maruškou. Od roku 1993 se uskutečnilo již 30.
Celkově se tedy na jednom místě uskutečnilo již 65 srazů, což je úctyhodné číslo.
Podle Láďových slov je to díky tomu, že Kemp Velkopařezitý se nachází v krásné krajině Vysočiny a
České Kanady. A tato oblast nabízí mnoho hezkých míst kam vyrazit na vyjížďku.
Velký podíl na konání srazů v Řásné měl pan Eduard Jakwerth starší, který již od roku 1993 jako
správce a později majitel kempu vycházel vstříc organizátorům při řešení všech problémů a
dalších požadavků pro zdárný průběh srazů.
Bohužel pan Jakwerth počátkem roku zemřel, ale štafetu převzal jeho syn Eda Jakwerth, který po
otci vede tento kemp. A nadále podporuje pořádání těchto srazů.
A to asi bylo tak všechno o historii a současnosti srazů v Řásné.
A jak to tedy Řásné proběhlo. Jel jsem společně s Martinem od Petra z Poříčí nad Sázavou.
Malou kolonu šesti motocyklů vedl Martin s novou Buchankou a na přívěsu si vezl Urala. Do Řásné
jsme dorazili bez problémů. Nejprve jsme vyrazili na občerstvení po jízdě a potom došlo na
ubytování. Martin měl na spaní Buchanku, já jsem po dlouhé době použil stan a ostatní měli pokoje
na ubytovně kempu.
A potom už to bylo jako na ostatních srazem. Debaty okolo strojů, prohlídka Buchanky a tak
různě. A samozřejmě průběžné popíjení a pojídání.
Večer zahájil Láďa Kudrna, krátce vyhodnotil těch 35 let v Řásné a předal každému Pamětní
list účastníka XXXV. srazu.
Počasí v pátek nám přálo, ale pouze do půlnoci. Potom se strhla průtrž, která trvala až asi do čtyř do rána. Ale stan vydržel.
Ráno to vypadalo všelijak, ale nakonec počasí vyšlo a celou vyjížďku bylo krásně. V čele skoro 30 motocyklů jel Láďa, který nás provedl krásnou krajinou Vysočiny a České Kanady. Většinou se jelo po asfaltových, dost často úzkých silničkách. Ale pár kilometrů byla i šotolina.
Jedna zastávka byla na Havlově Hoře, kde si mohl kdo chtěl vyšlápnout 180 schodů na
unikátní dřevěný stožár a z výšky 40,7 m se pokochat pohledem na Českou Kanadu.
Další zastávka byla ve Slavonicích na náměstí. Zde byla možnost se před obědem zlehka
občerstvit zákuskem a zmrzlinou. Jak mi bylo řečeno, tato zastávka je již tradicí na vyjížďkách.
A potom už zpět do kempu na oběd. Vyjížďka byla zhruba 90 km. Vzhledem k tomu, že program na tomto srazu nebývá, opět se opakovala páteční činnost a také se připravoval ohňostroj. Tedy hlavně Martin, ostatní přihlíželi a občas pomohli.
Počasí trochu zazlobilo a k večeru se přihnaly dvě průtrže, ale naštěstí netrvaly tak dlouho jako ta v sobotu po půlnoci.
Ohňostroj se podařilo Martinovi úspěšně odpálit i když jedna petarda musela být odpálena samostatně.
A v neděli sbalit a vyrazit na cestu domů.
A ještě závěrem popřát organizátorům aby se tradice srazů v Kempu Velkopařezitý dále úspěšně prodlužovala a našli se následovatelé těch, co klub zakládali.
Fotky jsou na
https://dneprak.rajce.idnes.cz/Rasna_20 ... ocni_sraz/Nějak se mi nedaří, aby se příspěvek zobrazil tak aby to bylo správně. Už jsem se snažil to opravit, ale nedaří se. Takže to budu muset celé přepsat nově.
Teď jsem zjistil, že v tabletu se to zobrazuje správně. Tak nevím, jestli je to špatně pouze v mém počítači.
Letos jsem se poprvé zúčastnil srazu motocyklů v Řásné.
Chystal jsem se na něj již několikrát a nyní to vyšlo. Je to trochu jiný sraz, než ty srazy na které pravidelně jezdíme.
Tyto informace zde uvádím se souhlasem Ládi Kudrny, který je vlastně tím prvním kdo s těmito srazy začal.
Začátky tohoto srazu sahají do dávné historie.Konkrétně do roku 1986, kde se na jedné motoburze potkalo několik příznivců M-72. A tam napadlo Láďu Kudrnu a Karla Prchala zorganizovat setkání emkařů.
První takový pokus o setkání měl být v roce 1987 v Mohelnici , kde se setkávali majitelé vojenských
vozidel. A tam, že vyhledají nějaké ty majitele a budou se setkávat. Ale tato akce v Mohelnici nebyla povolena a tím pádem k žádnému setkání nedošlo.
Pokus se nezdařil a byl označen jako 0 - nultý sraz M - 72. Byl rozhodnuto o jiném postupu, kde již
Láďa pokračoval sám.
Zvolil cestu a taktiku takzvaně náhodného setkávání.
Vzhledem k tomu, že v této době ještě internet a tím pádem ani další dnešní vymoženosti jak něco
sdělit neexistovaly, musel Láďa na to jít jinak.
V časopise Svět motorů zveřejnil dva inzeráty s pozváním na setkání majitelů motocyklů M - 72. Na
tyto inzeráty reagovalo 31 lidí.
V této době se Láďovi ozval kamarád z Řásné, že našel lepší místo na sraz. Původní místo bylo
plánováno ve sportovním areálu v Řásné. Nové místo bylo taky v Řásné a to v kempu Velkopařezitý,
kde byl vedoucím pan Bulant.
Kemp v té době patřil Svazarmu. Akce byla povolena okresní komisí v Jihlavě a začala se psát historie Klubových srazů v Řásné.
Na první sraz v květnu 1988 přijelo 13 motocyklů a asi 24 osob. Společná vyjížďka byla poměrně
krátká. Do Telče a na Roštejn. A protože všichni byli spokojeni, bylo dohodnuto, že v příštím roce
sraz zopakují.
Vzhledem k tomu, že se tyto srazy konaly jako klubové akce se zaměřením na bojové motocykly,
nebyly na veřejnosti moc prezentovány a tím se také účast pohybovala mezi 30 - 50 osobami.
Noví účastníci většinou byli pozváni některým ze stálých účastníků.
V roce 1992 se zrodila myšlenka založit ilegální I.klub bojových motocyklů M - 72. Po určitém čase
došlo ke změně názvu na Boxer motor klub M - 72.
Kromě těchto srazů se v Řásné konají také zimní srazy, které organizuje Míla Wohlmuth s manželkou
Maruškou. Od roku 1993 se uskutečnilo již 30.
Celkově se tedy na jednom místě uskutečnilo již 65 srazů, což je úctyhodné číslo.
Podle Láďových slov je to díky tomu, že Kemp Velkopařezitý se nachází v krásné krajině Vysočiny a
České Kanady. A tato oblast nabízí mnoho hezkých míst kam vyrazit na vyjížďku.
Velký podíl na konání srazů v Řásné měl pan Eduard Jakwerth starší, který již od roku 1993 jako
správce a později majitel kempu vycházel vstříc organizátorům při řešení všech problémů a
dalších požadavků pro zdárný průběh srazů.
Bohužel pan Jakwerth počátkem roku zemřel, ale štafetu převzal jeho syn Eda Jakwerth, který po
otci vede tento kemp. A nadále podporuje pořádání těchto srazů.
A to asi bylo tak všechno o historii a současnosti srazů v Řásné.
A jak to tedy Řásné proběhlo. Jel jsem společně s Martinem od Petra z Poříčí nad Sázavou.
Malou kolonu šesti motocyklů vedl Martin s novou Buchankou a na přívěsu si vezl Urala. Do Řásné
jsme dorazili bez problémů. Nejprve jsme vyrazili na občerstvení po jízdě a potom došlo na
ubytování. Martin měl na spaní Buchanku, já jsem po dlouhé době použil stan a ostatní měli pokoje
na ubytovně kempu.
A potom už to bylo jako na ostatních srazem. Debaty okolo strojů, prohlídka Buchanky a tak
různě. A samozřejmě průběžné popíjení a pojídání.
Večer zahájil Láďa Kudrna, krátce vyhodnotil těch 35 let v Řásné a předal každému Pamětní
list účastníka XXXV. srazu.
Počasí v pátek nám přálo, ale pouze do půlnoci. Potom se strhla průtrž, která trvala až asi do čtyř do rána. Ale stan vydržel.
Ráno to vypadalo všelijak, ale nakonec počasí vyšlo a celou vyjížďku bylo krásně. V čele skoro 30 motocyklů jel Láďa, který nás provedl krásnou krajinou Vysočiny a České Kanady. Většinou se jelo po asfaltových, dost často úzkých silničkách. Ale pár kilometrů byla i šotolina.
Jedna zastávka byla na Havlově Hoře, kde si mohl kdo chtěl vyšlápnout 180 schodů na
unikátní dřevěný stožár a z výšky 40,7 m se pokochat pohledem na Českou Kanadu.
Další zastávka byla ve Slavonicích na náměstí. Zde byla možnost se před obědem zlehka
občerstvit zákuskem a zmrzlinou. Jak mi bylo řečeno, tato zastávka je již tradicí na vyjížďkách.
A potom už zpět do kempu na oběd. Vyjížďka byla zhruba 90 km. Vzhledem k tomu, že program na tomto srazu nebývá, opět se opakovala páteční činnost a také se připravoval ohňostroj. Tedy hlavně Martin, ostatní přihlíželi a občas pomohli.
Počasí trochu zazlobilo a k večeru se přihnaly dvě průtrže, ale naštěstí netrvaly tak dlouho jako ta v sobotu po půlnoci.
Ohňostroj se podařilo Martinovi úspěšně odpálit i když jedna petarda musela být odpálena samostatně.
A v neděli sbalit a vyrazit na cestu domů.
A ještě závěrem popřát organizátorům aby se tradice srazů v Kempu Velkopařezitý dále úspěšně prodlužovala a našli se následovatelé těch, co klub zakládali.
Fotky jsou na
https://dneprak.rajce.idnes.cz/Rasna_2022_-_35._Vyrocni_sraz/